Louis Albert MENSDORFF-POUILLY

Lidé bez významu Jsou to lidé bez významu
S každodenními gesty
Kteří znovu probouzejí naději
A štěstí ve svých rukou Jsou to lidé bez přetvářky
Kteří se na vás usmějí, když se mají dobře
A schovávají své jizvy
Mezi květinami svých zahrad Mají srdce trochu křehké
A stud jejich smutků
Jim dává jemný, klidný pohled
Trochu vzdálený Jsou to lidé bez významu
A kteří někdy nic neříkají
Ale jsou tam svým mlčením
Když jsou daleko Já mám srdce uprostřed prosince
Přítel Pierrot odešel
Odnesl mé něžné písně
A tvoji minulost A všechna ta slova bez významu
Která zněla v domě
Ale která jsou těžká jeho nepřítomností
V mé písni Možná jsou to oni, na které myslíme
Když smrt přijde číhat nedaleko
Odnášejíc naši bezstarostnost
Jednoho krásného rána Všem těmto lidem bez významu
Se kterými je nám tak dobře
Kteří znovu probouzejí naději
A bez kterých nejsme nic

Les Gens Sans Importance Ce sont des gens sans importance
Avec des gestes quotidiens
Qui font renaitre l'esprance
Et le bonheur entre leurs mains
Ce sont des gens sans artifices
Qui vous sourient quand ils sont bien
Et vont cacher leurs cicatrices
Parmi les fleurs de leurs jardins
Ils ont le coeur un peu fragile
Et la pudeur de leurs chagrins
Leur donne un doux regard tranquille
Un peu lointain
Ce sont des gens sans importance
Et qui parfois ne disent rien
Mais qui sont la par leur silence
Quand ils sont loin
Moi j'ai le coeur en plein Dcembre
L'ami Pierrot s'en est alle
En emportant mes chansons tendres
Et ton passe
Et tous les mots sans importance
Qui resonnaient dans la maison
Mais qui sont lourds de son absence
Dans ma chanson
C'est peut-tre ceux-la qu'on pense
Quand la mort vient rder pas loin
En emportant notre insouciance
Un beau matin
Tous ces gens sans importance
Avec lesquels on est si bien
Qui font renaitre l'esprance
Et sans lesquels on n'est plus rien

S hlubokým zármutkem a smutkem jsem přijal zprávu o tom, že nás Gaël opustil. Pojila nás společná náklonnost k dílu Milana Kundery. Společné přesvědčení, že v Kunderově raném díle se skrývá klíč k důslednějšímu pochopení Kunderovy umělecké tvorby.
S Gaëlem jsem se seznámil na prezentaci mé knihy o poetice Milana Kundery (Za poetikou Milana Kundery) na Inalco v zimě 2023. Tehdy mi prozradil, že píše disertační práci u Xaviera Galmiche právě o Kunderově rané tvorbě. Pak jsme se potkali při mé přednášce v Praze. Gael přišel s nabídkou, že by moji knihu rád přeložil do francouzštiny, že jsem vlastně napsal to, čemu by se on býval sám rád věnoval, a že nyní, když je téma raného Kundery již zpracováno, že by knihu rád přeložil.

Tehdy začala naše spolupráce a především Gaëlova olbřímí práce na překládání knihy do francouzštiny. Knihu navíc doplnil bohatým poznámkovým aparátem, v němž suploval ve Francii málo známý kontext Kunderova raného díla. Gaëlova nasazení a nezměrné práce jsem si hluboce vážil (a vážím). Redakce francouzského překladu se později ujala Anna Kubišta, s Gaëlem byli v čilém kontaktu a práci společně dokončili.
S Gaëlem jsme toužili po tom, aby jeho překlad vyšel v nakladatelství Gallimard. V září 2024 jsem poprosil Věru Kunderovou, zda by Gaëlův překlad sama Antoine Gallimardovi neposlala. Věra K. mi to přislíbila, ze své týdenní dovolené se již nevrátila.
O půl roku později se dostal ke Gaëlovu překladu Antoine Gallimard a nabídl mi, abych napsal kratší, čtenářsky vstřícnější knihu o Kunderově „utajeném“ díle. Gaëlův překlad vysoce ocenil, ale kniha byla pro něj příliš rozsáhlá a akademická.
Během loňského roku jsem napsal útlejší a sevřenější pojednání o Kunderově raném díle. Gaël byl opět laskavý, že začal překládat i tuto knihu. Přeložil její úvod a pak ještě výbor, aby si mohl o podobě knihy A. Gallimard udělat představu.
A. Gallimard nakonec nechtěl ani tuto knihu s tím, že v ní jsou stále rysy akademického stylu. Bylo to pro nás oba zklamáním.
Toto vše takto dopodrobna rozepisuji (omlouvám se za to), abych se hluboce poklonil Gaëlově velkorysosti, s níž se překladu ujal, poté ještě překladu druhé knihy. Při našich několika setkáních jsme si na půl slova rozuměli. Gaël měl tu odvahu, erudici, nezměrnou pracovitost a vervu přiblížit ve Francii dosud neznámou podobu Kunderova díla.
Je mi to moc líto a je to velmi smutné, že se Gaël nedočkal plodů své vynikající práce.
V posledních chvílích mi nabídl své přátelství, které jsem s vděčností a s ostychem přijal.
Hluboce se klaním svému příteli, Gaëlovi, s hlubokým zármutkem a obrovskou vděčností.

Jakub Češka

LAMP !! Un grand homme nous a quitté. Notre famille a eu la chance de croiser sa route à plusieurs reprises à Prague chez des amis puis à Mohammedia, ville où nous sommes arrivés la même année ! Sa personnalité, génereuse et enthousiaste et son professionnalisme, sachant jouer dans la cour de l'école avec un petit élève de 4 ans, ou accompagner les équipes de l'AS aux compétitions appareil photo en bandoulière étaient sa "marque de fabrique". Nous partagions le "thèque au Maroc" comme clin d'oeil, sa musique souvent et évoquions aussi ses enfants avec la danse comme point commun ! Nous envoyons nos sincères condoléances à sa famille et tous ceux qui le pleurent. Il restera dans nos cœurs !
La famille Moreau Ripoche

Monsieur Mensdorff a été un super proviseur à l’école Mohammedia au Maroc.
Il m’a permis de me reconstruire une nouvelle vie. Je lui en serai éternellement reconnaissante.
Mes condoléances à toute sa famille.

C’est avec une immense tristesse que j’ai appris le décès de M. Mensdorff.

Nos routes se sont croisées au GS Claude Monet de Mohammedia. Vous avez été bien plus que mon chef : un mentor, un guide et une véritable figure paternelle. Vous m’avez accompagnée, vous m’avez énormément appris et vous avez profondément marqué mon parcours, tant sur le plan professionnel qu’humain.

Je garderai précieusement le souvenir de nos échanges, de nos repas au restaurant, de notre voyage à Essaouira et de tous ces moments de partage qui reflétaient votre bienveillance, votre générosité et votre humanité.

Je n’oublierai jamais le grand Homme que vous étiez. Votre empreinte restera à jamais gravée dans le cœur de celles et ceux qui ont eu la chance de vous connaître.

J’adresse mes plus sincères condoléances et tout mon soutien à votre famille et à vos proches.

Reposez en paix.

U nás se ti říkalo Gael, Gél i Gajel, byls pro nás švagr, strejda, zeť, pro me občas i otec a bratr.. znám tě skoro 40 let a ani jednou jsi mě nezklamal, neodmítnul ani nenaštval!! Až s tebou v rodině jsem poznala slušnost, klid a taky lásku, kterou jsi dával svým blízkým!! Nejednou jsi mi ukázal správný směr, viděla jsem s tebou poprvé more, ten vysněný ,,západ”, první rychlovlak, Alpy.. Byls shovívavý k mým chybám a nedokonalostem a přijals me takovou, jaká jsem..Vzdycky jsi byl hodny, tolerantní a mírný ke mne i k moji rodině.. Dělal sis ze mě legraci, začal si se mnou znova kouřit, a poprvé jsem s tebou, az v dospělosti, vypočítala matematickou úlohu o pohybu..
Proto a pro dalších milion věci budeš v mým srdci navždy!!
Dekuju ti za to všechno a za to, ze jsem mohla jit životem s tebou♥️

Gaël, kdybych Ti mohl říct jen jednu větu - byla by to věta: „Děkuju Ti!” Bůhví, jak by vypadala celá naše rodina, kdybys nepřišel Ty. Ukázal jsi nám úplně nový svět. Ať už to byla Zbraslav, Francie, Maďarsko, nebo třeba jak může vypadat domov. S Tebou jsem měl vždycky pocit jistoty. Když jsme byli s Tebou, byl s náma vždycky obrovskej chlap - tělem, ale hlavně srdcem a duší. Vzal jsi nás na absolutně nejlepší lyžování. Nacpali Ti tehdy další dvě děti do auta a Ty ses ani neušklíbl, na nic ses neptal a prostě jsi nám zařídil nejlepší zážitek, na který „nikdi” nezapomeneme. Bavil mě Tvůj občasný suchý humor. Imponovala mě Tvoje sečtělost, láska k umění a v neposlední řadě jsem miloval Tvojí češtinu. Slova: „Tak co, dobrý? Seš spokojenej? Určitjě?” mi budou znít v hlavě vždycky, když si na Tebe vzpomenu. Měl jsem při nich totiž pocit, že mě máš rád. Já Tě, Gaël, taky měl a vždycky budu mít rád! Merci! ❤️